Unikátní příležitost vyzkoušet si přesun v čase do 30. let se v těchto dnech naskytla všem milovníkům nejen architektury. Winternitzova vila na pražském Smíchově je otevřena veřejnosti. Pokud se nemůžete do vily dostavit osobně, podívejte se alespoň na fotografie.
Winternitzova vila má za sebou pohnutý osud. Je plná smutku i dětského smíchu. Toto funkcionalistické dílo architekta Adolfa Loose bylo majitelům, právníkovi Josefu Winternitzovi, předáno v roce 1932. Moc si ji ale on, jeho manželka a dvě děti neužili. V roce 1941 byla převedena pod německou správu a židovští majitelé posláni do koncentračních táborů. Válku přežila jen manželka a dcera, kterým byl po válce uznán nárok na dům, ale díky milionářské a dědické dani, které musely před převzetím vily zaplatit, si ji “nemohly dovolit”. Vila skončila v rukou státu a až do roku 1997 sloužila jako školka.
Dominantou interiéru je prostorná společenská místnost v přízemí domu. Byla to hlavní místnost, kde obyvatelé trávili nejvíce času, kde se scházela rodina, byly přijímány návštěvy. Zajímavostí této místnosti je nejen výškové členění, podle zamýšleného účelu jednotlivých částí prostoru, je také pětice symetricky umístěných dveří. Ale pouze tři z těchto dveří někam vedou. Zbývající dvoje dveře jsou vtipně maskované skříně.
Ve zbytku domu jsou soukromé pokoje a pokoje pro služebnictvo. Určitě překvapí, že pokoje jsou velice malé. Na druhou stranu sloužily jen pro přespání, většinu času obyvatelé trávili v hlavní společenské místnosti.
V domě byl navržen také důmyslný systém odvětrávání, aby bylo minimalizováno vlhnutí zdí. Tento systém byl bohužel odstraněn a to rozhodně domu nepomohlo. Ploché terasy, obecně náchylné na zatékání, taky neměly požadovanou péči a to se odrazilo na stavu fasád i stropů. Vilu se ale díky pravnukovi Josefe Winternitze, Stanislavu Cysařovi, podařilo nemalým úsilím opravit a zrekonstruovat do současné podoby. Pokud máte čas, určitě využijte této příležitosti a Winternitzovu vilu navštivte. Pokud nemůžete, prohlédněte si alespoň vybrané fotografie.
Zdroj: Rozhlas.cz